Český výraz pro propolis je dluž nebo smoluňka, světově užívaný výraz slova propolis pochází z řeckých slov pro (před) a polis (město). Jde o látku pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají na pupenech listnatých stromů a používají ji v úle k desinfekčním a stavebním účelům.

Včely ve včelím hnízdě udržují teplotu kolem 35°C a vysokou relativní vzdušnou vlhkost, což jsou ideální podmínky pro rozvoj plísní, bakterií a hub. Jako účinnou desinfekci úlového prostředí včely používají právě propolis. V úle jím potahují povrch dřeva, popř. i včelích buněk a tmelí jím i menší skuliny. Pro případ, kdy by do úlu vnikl velký škůdce, jsou včely připraveni škůdce usmrtit včelím jedem a jeho tělo potáhnout vrstvou propolisu a tělo takto mumifikovat.

K ničení plísní a bakterií může posloužit také člověku a tak chránit jeho zdraví. Určitá část populace je však na kontakt s propolisem alergická, proto je potřeba před léčbou propolisem provést zkoušku na přecitlivělost, popř. alergii. Tu provedeme tak, že propolisovou tinkturu vetřeme kouskem vaty do kůže na vnitřní straně paže v ohybu lokte nebo na dlaňové straně zápěstí a necháme zaschnout. Pokud je již po hodině místo silně zarudlé, znamená to, že s propolisem musíme u takové osoby zacházet s velkou opatrností. Pokud natřené místo do 24 hodin nezčervená ani se nevytvoří pupínky, můžeme propolis používat.

Včelaři přicházejí s propolisem do styku především při práci s včelími rámky a dřevěnými částmi úlu. Propolis mohou z dřevěných částí seškrabovat nebo cíleně získávat pomocí různým sítí umístěných vně úlu, nejčastěji na stropu vrchem přístupného úlu. Množství propolisu získaného od jednoho včelstva závisí na genetických vlastnostech včelstva a na zdrojích surovin v okolí úlu. Zpravidla však nepřevyšuje několik desítek gramů od včelstva za rok.

Ale vraťme se na úroveň lidového léčitelství, protože by byla škoda se nezmínit alespoň o některých léčivých vlastnostech propolisu, jež byly ověřeny zkušenostmi s jeho používáním. Nejpřístupnější je využití surového propolisu, tedy získaného seškrabáním z rámků nebo vylámáním ze sít. Tento můžeme použít pro léčení kuřích ok, otlaků nebo léčení hlubokých prasklin na patách. Ze surového propolisu uhněteme placičku a tu přiložíme na postiženou kůži a převážeme obvazem. Ponecháme několik dnů. Kůže pod obkladem změkne a další ošetření je snadnější a méně bolestivé.

Další známou aplikační formou je propolisová tinktura. To je propolisový výluh v alkoholu. Propolisková tinktura se dá vyrobit dvojím způsobem a to vyluhováním v absolutním alkoholu nebo vyluhováním v konzumním alkoholu (40 – 60 %). Tak jako ve všem, každá metoda má své příznivce.

Já zde popíši postup výroby propolisové tinktůry v konzumním lihu. K tomuto účelu koupíme vodku, která je cenově dostupná a je čirá, takže se snadno pozná stupeň macerace. Na půl litru vodky si připravíme asi 7 – 10 dkg propolisu. Propolis vysypeme na papírovou podložku, odstraníme mechanické nečistoty a snažíme se propolis rozdrtit na co nejmenší kousky. Pokud vložíme propolis na chvíli do mrazničky,  zkřehne a rozdrcení bude o to snadnější. Poté vložíme propolis do sklenice s vodkou, nejlépe použijeme tmavé sklo, abysme zabránili přístupu světla, které řadu látek rozkládá. Pomáhá také uložení celé lahve do alobalu nebo uložení do tmavé místnosti. Každý den se sklenicí zatřepeme. Po dvou až třech týdnech získáme propolisovou tinkturu, kterou musíme ještě zbavit uloženého pevného podílu na dně sklenice. To provedeme tak, že si nachystáme druhou, suchou a tmavě zbarvenou láhev, do ní vložíme plastový trychtýřek s kouskem vaty nebo stočený obvaz a přelijeme obsah jedné lahve do druhé. Vyvarujeme se kovovým sítkům, protože stykem s kovem by se celá řada účinných látek propolisu zničila. A pak nezbývá nic jiného než láhev uzavřít a uchovávat při pokojové teplotě.

Příklady použití propolisové tinktury:

Při vzniku oparu, což je virové onemocnění projevující se většinou v oblasti úst tvorbu nepříjemných a bolestivých puchýřků. Jde o infekci, jež přetrvává skrytá hluboko ve tkáních a při každém snížení obranyschopnosti našeho těla (při teplotě, při menstruaci, někdy i po prožitém stresu) se projeví navenek. V tomto případě doporučuji, aby si postižený už při prvních projevech onemocnění potíral bolestivé místo několikrát denně propolisovou tinkturou. Pokud se onemocnění podchytí včas, puchýřky se nevytvoří nebo velmi brzy zasychají.

Drobná poranění v dutině ústní, spáleniny po příliš horkém jídle, otlaky na dásních po špatně sedící protéze, rány po vytržených zubech – zde všude urychlíme hojení a zmírníme bolest, jestliže postižené místo několikrát denně potíráme propolisovou tinkturou.

V době chřipkových epidemií je vynikající prevencí kloktání (několikrát denně vlažnou vodou s několika kapkami propolisové tinktury).

Velmi častým onemocněním tkání v ústech je paradentóza. Pravidelným ošetřováním dásní se dá ničivý postup paradentózy zpomalit. Ošetření spočívá v tom, že po vyčištění zubů měkkým zubním kartáčkem potřeme dásně štětečkem na vodové barvy nebo jen prstem namočeným do propolisové tinktury. Tímto jednoduchým postupem nejen zpomalíme ničivé dílo paradentózy, ale navíc získáme příjemný vonný dech a pocit svěžesti.

Zdroj informací:

HAJDŮŠKOVÁ, Jana. Včelí produkty očima lékaře. Praha, 2016 Počet stran 49 Český svaz včelařů ISBN 80-903309-2-4

VEVERKA, Oldřich a kolektiv. Získávání včelích produktů. Vydal Český svaz včelařů v Zemědělském nakladatelství Brázda v Praze, 1991. 56 s. ISBN 80-209-0205-8.